Počátky Todd-AO |
Read more at in70mm.com The 70mm Newsletter |
| Written by: Thomas Hauerslev. Translated from English to Czech by KINO MIR 70's 70mm Team | Date: 01.01.2017 |
 Fred
WallerCo si máme představit pod pojmem systém Todd-AO? Todd-AO je sedmdesátimilimetrový film s obrovským rozlišením a ostrostí, který se promítá na obří plátno rychlostí posuvu 30 políček za vteřinu. Svou nedostižnou kvalitou obrazu je sedmdesátimilimetrový film nesmírně působivý právě díky velikosti obrazového pole a vysoké snímkové frekvenci. Negativ je 4 x větší než klasický 35mm širokoúhlý film. Systém Todd-AO se stal vzorem pro 65mm a 70mm film a inspiroval filmový průmysl po celých šedesát let od svého vzniku. Sedmdesátimilimetrový filmový formát si dnes často spojujeme zejména s historickými velkofilmy a muzikály 60. let. Prapočátek Todd-AO sahá do léta roku 1952. Právě tehdy, před více než půlstoletím přesvědčil broadwayský producent Michael Todd společnost American Optical aby se podílela na vývoji po dlouhé době (více než dvaceti letech) prvního nového filmového formátu. Než se ale pustím do líčení jeho vývoje, je třeba říci pár slov o jevu zvaném “periferní vidění”. Náš mozek se při prostorové orientaci – t. j. vnímání vzdálenosti a hloubky prostoru řídí tím, co vidí naše oči periferně spíše než tím, na co se díváme přímo. Ve filmu tento princip funguje následovně. Pokud natočíme jezdeckou kavalérii, která se řítí přímo na diváka a prožene se kolem něj klasickým (tedy nikoli širokoúhlým) objektivem, kamera nevidí koňské boky. Když se tento obraz promítne na plátno, a to i na širokoúhlé a hluboce zakřivené plátno, v okamžiku, kdy koně vyskakují ze záběru se rozeběhnou do stran. Zdánlivě nedůležitý efekt, ovšem tím, že nevidíme boky koní ztrácí film na působivosti, neboť se vytrácí pocit, že jsme uvrženi doprostřed dění. Inženýr a vynálezce Fred Waller experimentoval s periferním viděním a úspěšně se pokusil filmovou technikou napodobit lidské oko. Jeho vynález – Cinerama – vytvářel velmi působivou iluzi reality tím, že se širokoúhlé panoráma natočilo na tři filmové pásy. Když pak divák usedl někde poblíž středu pomyslného kruhu, byl zcela vtažen do dění na plátně. Měl pocit, že se ocitl přímo uprostřed filmového děje. A právě o tento pocit také vynálezcům širokoúhlých objektivů a zakřivených pláten šlo. Cinerama tohoto pocitu vtažení do děje dosahuje prostřednictvím velmi komplikovaného procesu promítání, kdy se na jedno zakřivené plátno souběžně ze tří projektorů promítají tři 35mm pásy vedle sebe. Teoreticky by tyto tři filmové pásy měl divák na plátně vnímat jako jeden jediný nezkreslený, souvislý obraz. Při projekci nicméně dochází k určitému posunu a tato nestabilita obrazu je nápadná zejména v místech, kde se trojí obraz prolíná a kde vidíme “šev”. |
More in 70mm reading: You are in the Show with Todd-AO KINO MIR 70'S 70MM SEMINAR KRNOV Todd-AO: Wie alles begann Todd-AO: How it Started Internet link: |
 Brian
O'BrienTato nestabilita naprosto bortí filmovou iluzi a divákovo spoluprožívání děje. Instalace systému Cinerama byla velmi nákladná, neboť bylo často pro tento účel nutné kino zcela přestavět. Je známo několik příkladů, kdy kvůli požadavkům zakřivení plátna a instalaci promítací techniky pro Cineramu přišla kina až o několik stovek míst. Michael Todd byl jedním z klíčových tvůrců Cineramy a dobře si uvědomoval technická omezení tohoto systému a zejména to, že jeho těžkopádnost omezovala možnosti filmového vyprávění. Fred Waller jej ujišťoval, že všechny technické nedostatky budou vyřešeny do premiéry prvního filmu, “švy” se ale odstranit nepodařilo. Film “This is Cinerama” (Tohle je Cinerama) měl ukázat, co všechno nová filmová technologie dokáže. Měl premiéru 30. září 1952 v New Yorku a stal se obrovským kasovním trhákem. Michael Todd nicméně nebyl spokojen a předsevzal si zdokonalit iluzi reality a zároveň zjednodušit technickou stránku. Již o dva týdny později, 15. října 1952 se Michael Todd spojil s dr. Brianem O'Brienem, což byl největší americký optický mág své doby. Todd požádal Dr. O'Briena o schůzku, která se následně uskutečnila v baru u Rochesterského letiště a jejím očitým svědkem byl Walter Siegmund, jeden z asistentů sr. O'Briena. Podle jeho svědectví Michael Todd celý problém načrtl na ubrousek a zeptal se Dr. O'Briena, zda by se nedal nějak zjednodušit. Toddovi šlo jednak o ekonomické hledisko – aby nový systém nebyl náročný na úpravy a dal se snadno nainstalovat do stávajících kinosálů, a jednak hledisko technologické – odstranit ony “švy”. Chtěl vyvinout systém natáčení na jednu kameru a jeden projektor a promítat obraz, který by dosahoval stejné kvality jako Cinerama – ovšem bez jejích zjevných nedostatků – a promítal se na zakřivené plátno. Legenda praví, že Michael Todd Dr. O'Brienovi následující otázku: “Pane doktore, chci Cineramu, ale s projekcí jen z jednoho zdroje – dá se to udělat?” Brian O'Brien mu vysvětlil, že k vyvinutí takového systému by byla zapotřebí spolupráce velké firmy specializované na optiku jako např. Eastman Kodak, Bausch & Lomb, nebo American Optical Company. Dále poslal svého asistenta Waltera Siegmunda do New York, aby se podíval na “This is Cinerama”. Ten mu vzápětí nadšeně popsal svůj filmový zážitek jediným slovem - “WOW”. O měsíc později zavolal Michael Todd dr. O'Brienovi a sdělil mu, že se rozhodl pro společnost American Optical. O'Brien nato Todda pozval následující neděli na oběd s Walterem Stewardem, prezidentem American Optical. Tomu pak Todd představil svou myšlenky “Cineramy z jednoho otvoru”. Natolik přesvěčivě, že mu Steward ihned přislíbil účast American Optical na projektu, pokud se Toddovi podaří dát dohromady tým lidí, kteří by měli renomé ve filmové branži a také sehnat finance potřebné na vývoj nového systému. Todd jej ujistil, že peníze ani tým nebudou problém a dále oznámil, že prvním filmem natočeným novým systémem bude filmová adaptace broadwayského muzikálu “Oklahoma!”. Oslovil autory, skladatele Richarda Rodgerse a libretistu Oscara Hammersteina a podařilo se mu je přesvědčit aby mu přislíbili práva na zfilmování jejich nejvýdělečnějšího kusu v novém systému, který “bude stejně působivý jako Cinerama, aniž by trpěl jejími nedostatky. |
|
 Todd-AO
65mm CameraDr. O'Brien Toddovi sdělil, že vývoj nového systému bude stát vracet 20 milionů dolarů a potrvá tři roky. Todd na to odpověděl: “Dvacet milionů není problém, ale tři roky – vyloučeno. Máte šest měsíců.” Hned následující pátek 27. listopadu 1952 založil Mike Todd společnost Magna Theatre Corporation a zadal objednávku American Optical na vývoj objektivů, kamery, projektoru, světelného zdroje pro projektor a plátno a samozřejmě také vývoj zvukového aparátu. Původní vývojový tým měl následující složení: Brian O’Brien, Walter Siegmund, John Davis a Robert Hopkins. Jejich úkolem bylo nejprve pochopit problém, který měli vyřešit. K jakému zkreslení dochází v širokoúhlé projekci a jak rozvrhnout základní geometrické parametry plátna? Aby dosáhli efektu srovnatelného s třemi 35mm pásy Cineramy, potřebovali větší obrazovou plochu a museli si upravit staré 65 mm kamery Thomascolor 8-perf. 35mm film jednoduše nedokázal propustit uzávěrkou projektoru dostatek světla. To, že zvolili systém pěti perforací bylo dáno šířkou a výškou plátna, které se muselo vejít do stávajícího oblouku proscénia a stranovým poměrem cca 2:1. Zvolené zakřivení mělo posílit pocit diváka, že je vtažen do děje a redukovat zkreslení (“efekt rybího oka”). Hodně se experimentovalo s tvarem plátna, velikostí a materiály. Plátno na sebe nemá strhávat pozornost, divák si ho nemá všímat – má být zcela neviditelné, má být oknem do jiného světa. Klasické plátno pro Todd-AO měřilo 15 x 7m, s hloubkou zakřivení 4 m. Vzdálenost z jedné strany na druhou podél zakřivení byla 18 m. Tato počáteční rozhodnutí jsou výsledkem debat této malé skupinky lidí, kteří usoudili, že toto je racionální a proč se toho tedy nedržet? Rychlost projekce se zvýšila na 30 políček za vteřinu, aby se zahladilo blikání, které je v projasněných scénách velmi rušivé, zvláště na tak obrovském plátně. Dále bylo rozhodnuto formát projekční kopie zvětšit o 5mm, a sice kvůli magnetickým pásům pro zvukovou stopu na 70mm kopii. Multifunkční projektor Todd-AO vyvinulo oddělení přístrojů společnosti American Optical v Buffalu a vyrobila jej společnost Phillips v Holandsku. Projektor Todd-AO, neboli DP70 jak se mu začalo říkat byl navržen tak, aby byl kompatibilní se všemi filmovými formáty a svou kvalitou zůstal dodnes nepřekonán. Mnozí jej dodnes považují za Rolls-Royce mezi projektory. Hlavní návrhář Jan Jacob Kotte za byl v r. 1962 za vývoj projektoru DP70 oceněn Oscarem. |
|
 65mm
Test footageKamery byly vyvinuty ve spolupráci s Mitchell Camera Corporation a zvukový systém pak ve spolupráci se společností Altec, která rovněž vybavila kina svými reproduktory “Voice of the theatre”. Společnost Ampex vyvinula technologii playbacku včetně magnetických hlav. Vše se řídilo striktně danými specifikacemi ustanovenými Oddělením výzkumu a vývoje společnosti American Optical. Společnost Westrex Recording vyvinula zařízení pro nahrávání, mixáž a úpravy zvuku, které se vyznačovala šestikanálovým magnetickým stereo zvukem s 5ti hlavními kanály a jedním efektovým kanálem. Frekvenční rozsah měl být 20 – 18.000 Hz. Na počátku roku 1953 byl zahájen vývoj legendárního objektivu (132°) přezdívaného “The Bug Eye”. Zároveň se ale rychle přišlo na to, že budou zapotřebí i objektivy s užším zorným úhlem. AO tedy vyvinulo objektiv se zorným úhlem 64°. Dále byly zakoupeny další dva objektivy (42° a 37°), které byly následně upravovány. 42° degrees = 55mm Zeiss, F2 Biotar double Gauss 37° degrees = 76mm Voigtländer, n. Schneider F2,8 Helior pro 6x6 V červnu 1953 byl hotov první prototyp kamery a objektivu a mohlo se začít s jejich testováním. Tyto testy byly prováděny na Long Islandu, na horské dráze jménem “Atom Smasher” na Long Islandu. Michael Todd chtěl natočit stejnou jízdu na horské dráze jako ve filmu “This is Cinerama,” ale s novou technikou. Později, v září 1953 se Michael Todd a Harry Stradling vypravili se svým novým systémem do Evropy, aby zde natočili scény pro zamýšlený film, který měl předvést kvality nového systému. V tomto stadiu dostal systém jméno “Todd-AO” - spojení příjmení Michaela Todda a iniciál společnosti Amercan Optical. V r. 1953 pak byla založena Todd-AO Corporation, která měla zajištovat systém po technické stránce a dodávat potřebnou techniku kinům a filmařům. Majitelem této společnosti byly Magna Theatre Corporation a American Optical Company, které zároveň vlastnily všechny patenty, na jejichž užití udělovaly Todd-AO Corporation licenci. |
|
 Mike
Todd & Liz TaylorK předvedení systému Todd-AO bylo vybráno kino Regent Theatre v Buffalo ve státě New York, s kapacitou 800 sedadel. Jedna z úplně prvních projekcí pro velicce vybrané publikum se uskutečnila již 8. srpna 1953 – pouhých 9 měsíců po vzniku společnosti MAGNA. Bylo na čase předvést světu, že Todd-AO dokáže totéž, co Cinerama, ale bez jejích vad. Projekce se zúčastnili Rodgers a Hammerstein, členové správních rad společnosti Magna a Todd-AO a dále několik představitelů filmového průmyslu. Tato předváděcí projekce byla velmi důležitá. Kdyby se totiž Rodgersovi a Hammersteinovi nezamlouvala, společnost Magna by neměla co točit a s největší pravděpodobností by tak přišla i o zdroj financování. Michael Todd přímo na místě stvořil hrdý slogan: “Život sám je tahle velkolepá show - Nejlepší podívaná je v Todd-AO” Rodgers a Hammerstein byli uchváceni scénami zobrazujícími mladé páry na pikniku či sedm žen v plavkách. “Měl jsem přímo utkání sáhnout pro koblihu – a pak po těch děvčatech.” Předváděcí projekce měla úspěch. Přesvědčila Rodgerse a Hammersteina, že Todd-AO má obrazový rejstřík i hloubku hodnou zpracování jejich “Oklahomy!” a prodali filmová práva společnosti Magna za 1 milión dolarů a čtyřicetiprocentní podíl ze zisku. Michael Todd chtěl filmovou “Oklahomu!” režírovat i produkovat, avšak Rodgers s Hammersteinem se báli, aby z jejich veleúspěšného muzikálu nevznikla jedna velká “jízda na horské dráze” a rozhodně nemínili dát k tomu Miku Toddovi příležitost. Ten namítal, že “Oklahoma!” byla přece vybrána právě proto, aby propagovala nový systém, který měl sám být hlavní atrakcí filmu. Proti jeho režijnímu angažmá se však postavil i jeho přítel George Skouras a správní rada společnosti Magna. Opakovala se tak jeho historie s konzervativní správní radou Cineramy, která ho vposledku od filmu odstřihla. Vedení společnosti ho přitom zároveň požádalo, aby neprodával své akcie. Mike Todd tedy - ač nerad - zůstal, začal se všakohlížet po právech na jiný projekt, který by mohl natočit v Todd-AO. Měl to být projekt, nad nímž by měl plnou kontrolu a který by zároveň předvedl veškerý potenciál Todd-AO. O rok později oznámil, že druhým filmem v Todd-AO bude adaptace Verneovy klasiky “Cesta kolem světa za osmdesát dní”. |
|
 Todd-AO
Bug-Eye LensNatáčení “Oklahomy!” začalo ve středu 14. července 1954. Zpočátku měli filmaři k dispozici jen dva prototypy 65mm kamer, ale společnost Mitchell Cameras ještě během natáčení dodala 5 zbrusu nových kamer. Natáčení zabralo 107 dní a poslední klapka padla 6. prosince 1954. Vzhledem k tomu, že z 65mm negativu o 30 políčkách za vteřinu nebylo možné vytvořit 35mm kopie se snímkovou frekvencí 24/sec, natáčela se “Oklahoma!” zároveň ještě na 35mm formát CinemaScope. Jedním z nejunikátnějších momentů celého procesu byl tzv. “Distortion Correction Printing Process”. Původní myšlenka Mika Todda byla taková, aby bylo možné systém Todd-AO promítat ve všech kinech bez nákladných přestaveb a úprav. Projektory se tak většinou musely instalovat v nejvyšším bodě kina, což ovšem způsobovalo velké zkreslení obrazu díky tomu, že byl obraz promítán na plátno pod ostrým úhlem. Proces korekce zkreslení při kopírování tento problém řešil tím, že se se opticky zkreslil obraz na filmovém pásu. Při projekci se takto zkreslená políčka naopak “roztáhla” a výsledkem byl nezkreslený obraz. Tímto způsobem se korigovaly tři typy zkreslení: • zkreslení - “efekt rybího oka” • zakřivení plátna • projekce pod úhlem Tento systém fungoval podle plánu, ovšem jen v Todd-AO a nikoli už pro verze v 35mm CinemaScope. Postupně se od něj upustilo. “Oklahoma!” měla premiéru 13. října 1955 a sklidila velice příznivé kritiky, nicméně první uvedení pokazila kopie, která nebyla pro veřejné projekce. Jak se později ukázalo, originál negativu v Hollywoodu poškrábali. U standardního kopírování mokrou cestou takové poškození nehraje roli. Avšak vzhledem k tomu, že kopie promítaná na premiéře v Kině Rivoli byla vyrobena na kopírce s korekcí zkreslení, znamenalo to, že i nejnepatrnější poškrábání negativu bylo vidět na plátně. Na Hollywoodské premiéře, která se konala o dva měsíce později již byl obraz dokonalý. |
|
 Oklahoma!
premiere. Picture By Don WhitneyPremiéra filmu “Oklahoma!” završila tři roky usilovné práce více než stovky vývojářů společností American Optical Company, Ampex, Westrex, Mitchell a Philips. Společnost American Optical vyvinula systém Todd-AO a zavedla standard pro 65mm a 70mm film se šestistopým stereofonním zvukem. Filmový průmysl tento formát přijal a brzy se jej chopili i další výrobci projektorů a kamer. V listopadu 1955, měsíc po premiéře filmu “Oklahoma!” si Todd-AO Corporation pronajala v Kling Studios v Hollywoodu ateliér č. 3 a upravila jej pro natáčení filmů v Todd-AO. Film, který se zde natáčel, se jmenoval “Cesta kolem světa za osmdesát dní”. Po premiéře v newyorském kině Rivoli následovaly premiéry v Los Angeles, Chicagu a San Francisku. Během roku 1956 téměř každý měsíc zahájila provoz dvě kina se systémem Todd-AO. Jedno z prvních předvedení systému Todd-AO v Evropě se odehrálo 29. září 1956 v Německu, na výstavě Photokina v Kolíně nad Rýnem. Kolem roku 1958 společnost American Optical prodala své akcie Todd-AO a zhruba ve stejnou dobu do Todd-AO investovalo studio 20th Century Fox s cílem točit velkofilmy ve formátu 65mm. V době uvedení třetho filmu v systému Todd-AO - “South Pacific” filmovým světem otřásla zpráva o tragické smrti Michaela Todda. 21. března 1958 se jeho letadlo zřítilo v bouři v Novém Mexiku. Mike Todd nám odkázal velkolepý formát, který nese jeho jméno. Díky jeho umanutosti a odhodlání umožnit divákovi ponořit se do filmového děje se již více než půl století miliony diváků mohou nechat unášet velkým projasněným obrazem na velkých plátnech, se šestikanálovým stereofonním zvukem. Jeho největším triumfem byl film “Cesta kolem světa za osmdesát dní”, za nějž v r. 1956 získal Oscara”. Zlatým věkem sedmdesátimilimetrových filmů byla 60. léta, během této dekády byl systémem Todd-AO natočen v průměru jeden film ročně. Od r. 1970 je pak užití 65mm kamer dramaticky na ústupu. V reakci na ústup zájmu o 65mm formát vyvinula divize filmové techniky společnosti Todd-AO nové anamorfické objektivy pro 35mm formát nazvané “Todd-AO 35”, za které byla oceněna Oscarem. Posledním filmem natočeným v Todd-AO byla v r. 1992 vizuálně úchvatná filmová esej “Baraka”. Ve formátu 65mm bylo celkem – započtemi-li i jiné systémy než Todd-AO – natočeno necelých 50 filmů. |
|
 Cinespace
70 demoPřestože se od natáčení ve formátu 65mm v 70. letech víceméně upustilo, až do nástupu digitálního zvuku v r. 1992 byla rozšířená výroba 70mm kopií zvětšených z 35mm filmu. Tyto “zvětšeniny” byly velmi populární právě díky vynikajícímu šestikanálovému magnetickému zvuku Dolby Stereo. Kina, kde se promítaly 70mm kopie často měla větší tržby než ta, kde se promítaly 35mm kopie. Na svých vývěskách kina nikdy neopomněla zdůraznit, že daný film promítá v divácky atraktivním 70mm formátu. Na 70mm formát bylo zvětšeno více než 350 filmů. Od roku 1993 se filmy v sedmdesátimilimetrovém formátu prakticky přestaly vyrábět, až na vzácné výjimky. Těmi jsou filmy “Hamlet” (1996), “Titanic” (1997), z nedávnější doby, z r. 2012 pak “The Master” a “Samsara” (uváděn pouze digitálně). Závěrem bych chtěl připomenout, že skoro všechny filmy Todd-AO jsou dnes zpřístupněny způsobem, který by si Michael Todd ani nedovedl představit. Dnes se můžete na Todd-Ao divat na DVD či na BluRay, nebo online, prostřednictvím streamu, se zobrazením pásem, s šestikanálovým digitálním zvukem. To všechno v pohodlí vašeho obývacího pokoje, nebo na přenosném médiu kdekoli si zamanete. Což je samozřejmě velká ironie, protože zakřivené plátno bylo vyvinuto právě proto, aby divák musel přijít za neopakovatelným zážitkem do kina. Dnes je to naopak. Systémem Todd-AO bylo natočeno celkem 18 hraných filmů. Upoutávka “Natočeno systémem Todd-AO” na vývěsce kina vždy znamenala záruku nejvyšší kvality filmařského umění. Pro mnoho lidí jsou tyto filmy nezapomenutelným zážitkem, protože to opravdu byla “nejlepší show – od Todd-AO.” “The Greatest Show in Todd-AO.” |
|
| Go: back - top -
back issues -
news index Updated 21-01-24 |